Důvodem přípravy druhé emise kolkových známek bylo zavedení nové měny, která byla výsledkem dohody mezi Rakouskem a německými státy o vyrovnání měnových relací. V krátkosti – rakouský zlatý, který v doposud platné konvenční měně /C.M./ měl 60 krejcarů, po měnovém přepočtu k 1.11.1858 měl 105 krejcarů.Protože to bylo krajně neobvyklé k přepočtu, docházelo k zaokrouhlování na celé krejcary. Na základě tohoto přepočtu pak byly vydány i nové poplatkové stupnice s platností od 1.11.1858. Od tohoto data měly být v oběhu i nové kolky. K datu 31.10.1858 definitivně skončily platnost kolky 1. emise s označením C.M..
Ilustrační foto – neobsahuje všechny hodnoty kolků 2. emise.
Do této druhé emise se tak musely dostat nové hodnoty, to znamená 6, 10, 15 a 30 krejcarů. Zlatkové hodnoty zůstaly zachovány. Dodatečně do 2. emise byly přiřazeny hodnoty 1/2 kr a 7 kr od 1.6.1859 a hodnota 72 kr od 1.1.1860.
A protože jsme zvědaví, pojďme si projít cestu tvorby druhé emise.
PŘÍPRAVA, TISK A POUŽITÍ II. EMISE KOLKOVÝCH ZNÁMEK – 1858 Důvodem přípravy další, tj. druhé emise kolkových známek bylo zavedení nové měny. Nová měna byla výsle kem dohody mezi Rakouskem a německými státy o vyrovnání měnových relací. Rakouský zlatý, který doposud v konvenční měně měl 60 krejcarů, měl po měnovém přepočtu k 1.11. 1858 105 krejcarů. Jeden krejcar konvenční měny se rovnal přibližně 1,7 krejcarů nové rakouské měny. Protože přepočet 60 krejcarů na 105 krejcarů byl nepraktický a těžko proveditelný, postupovalo se v praxi zaokrouhlováním na celé krejcary. Na základě tohoto přepočtu byly pak vydány nové poplatkové stupnice s platností od 1.11. 1858.
V souvislosti se zaváděním nové měny vydalo ministrestvo financí vyhlášku z 15.7. 1858, kde byly stanoveny nové poplatkové stupnice a ohlášeno vydání nových kolkových známek s platností od 1.11. 1858. Platnost dosud používaných kolkových známek konvenční měny (C.M.) (tzn. první emise) skončila 31.10. 1858 a současně s tím skončila i možnost používat pro kolkování starý kolkovaný papír se signetami (pokud byl v té době ještě někde na skladě). Zbytky kolkovaného papíru a kolkové známky C.M. byly pak staženy a do 31.1. 1859 postupně vyměňovány za nové kolkové známky druhé emise. S ohledem na skutečnost, že platnost kolkových známek první a druhé emise se nepřekrývala, bylo nutno vydat nové kolkové známky v dostatečném předstihu, tak, aby k 1.11. 1958 byly v dostatečném množství a celé nominální škále k dispozici na prodejních místech a úřadech. Z nových poplatkových stupnic také vyvstala potřeba některých nových nominálních hodnot, a naopak některé dřívější hodnoty byly již zbytečné.
Ministerstvo financí zastávalo názor, že místo zkratky konvenční měny „C.M.“ by se měla u zlatkových hodnot používat zkratka „ÖW“ (Österreichische Währung), a u krejcarových hodnot zkratka,,Nkr.“ (Neue kreuzer). Ředitel dvorní a státní tiskárny Auer však poukázal na to, že v krátké době se musí vyrobit množství nových kolkových známek a není čas na velké úpravy. Jako nejjednodušší řešení navrhl, že se z dřívějších tiskových desek zachová vše, co půjde, a že dosavadní označení „C.M.“ se vyretušuje a nebude se používat žádné označení měny. Rozlišení od kolkových známek první emise bude dostatečně jasné tím, že pro podtisk stromového listu se použije jiné barvy a kolková známka druhé emise nebude mít měnové označení. Postup přípravy tiskových desek pro výrobu kolkových známek druhé emise nebyl ve všech případech stejný. V podstatě byly použity tři různé způsoby.
Vyretušování zkratky C.M. U některých nominálních hodnot, které přecházely do nové emise, se z matrice pro výrobu forem pouze odstranila měnová zkratka „C.M.“, což nebyl velký problém, neboť tato zkratka stála osamoceně. Odstranění je patrné zvláště u některých zlatkových hodnot – 6 fl a 20 fl, kde tato zkratka byla v samotném rámečku. Vše ostatní se ponechalo. Do nové emise takto přecházely hodnoty: 6, 10, 15 a 30 krejcarů a všechny zlatkové hodnoty. Šest hodnot bylo vytvořeno nově, a to tak, že byly použity originální desky jiných hodnot. Pro hodnoty 2 kr a 4 kr byla upravena původní deska 3 kr C.M., pro hodnoty 5 kr a 12 kr byla upravena původní deska 6 kr C.M. a pro hodnoty 25 kr a 60 kr byla upravena původní deska 45 kr C.M. Z hodnotových štítků bylo odstraněno C.M. i hodnotový údaj. Protože šlo o nové hodnoty a bylo nutno rychle vytisknout nové kolkové známky, bylo rozhodnuto, že než budou pro tisk upraveny měditiskové desky, bude při výrobě jako provizorium použit knihtisk. Pro knihtisk byla tedy připravena tisková forma, kde byl jen měnový údaj a zkratka kr. Kolková známka se pak tiskla natřikrát – nejdříve měditiskem zdobený kruh, pak knihtiskem hodnotový údaj a zkratka kr a nakonec hnědou barvou knihtiskový stromový list. Teprve postupně byly vytvořeny nové měditiskové desky hodnot 2, 4, 5, 12, 25 a 60 kr, a to tak, že po odstranění hodnot a C.M. byly do měditiskové desky políčko po políčku doryty nové hodnoty. Samozřejmě se nepodařilo všechna pole vyrýt úplně stejně, a tak vlastně vzniklo tolik originálů, kolik bylo na tiskové desce známkových polí (deska 2 a 4 kr měla 120 známek, 5 a 12 kr 90 známek a 60 kr jen 80 známek). U těchto nominálních hodnot tedy rozlišujeme knihtisk a měditisk. Jako nejmarkantnější rozlišovací znak knihtisku se uvádí: tečka za kr. je oválná nebo nepravidelná, horní patka u svislé nožičky písmene „k“ je velmi krátká nebo nezřetelná.
Vyretušování zkratky C.M. a změna názvu měny. Dvě nové nominální hodnoty 50 kr a 75 kr byly zhotoveny z původních desek kolkových známek pro Lombardsko- Benátsko, kde bylo odstraněno slovo „Centesimi“ a nahrazeno zkratkou „kr.“ Zatímco číslice 50 a 75 jsou na celé desce stejné, zkratka „kr.“ není v každém políčku zcela stejná, neboť do hotové desky byla doryta políčko po políčku (deska 50 kr obsahovala 84 známek a deska 75 kr 80 známek). Zbývající nominální hodnoty I. emise (1, 3 a 45 kr) nebyly v nové emisi vzhledem ke změně sazeb použity.
V době, kdy probíhala expedice nových kolkových známek, stahovaly se i zásoby starých kolkových známek konvenční měny. Při tom se zjistilo, že v provinčních skladech je ještě veliké množství dosud nespotřebovaných archů známek. V ústředním skladu ve Vídni se nakonec sešlo přibližně 217 364 známkových archů o celkové hmotnosti 23 metrických centů. K tomu je třeba připočíst ještě dalších 15 centů různých blanketů a formulářů znějících na konvenční měnu. Původně měla být jejich skartace provedena spálením, ale po zjištění, o jak velké množství zbylých tisků známek a blanketů jde, bylo nakonec zvoleno sešrotování v erární papírně, aby se materiál využil k výrobě dalšího papíru. Tato zkušenost vedla k tomu, že makularury, zkusmé tisky a zbytky starých vydání byly napříště šrotovány přímo v papírně. Ministerstvo financí pak rovněž vydalo všem kolkovním skladům striktní příkaz, aby objednávaly zásoby jen na dobu tří měsíců.
VARIANTY A VADY PERFORACE:
Druhy zoubkování: Vyskytuje se mnoho různých druhů zoubkování o rozměrech ŘZ 13 1⁄2 až 17 a dále různá smíšená zoubkování. Méně časté druhy zoubkování: ŘZ 14 a 17
Vady perforace: Vynechaný jeden nebo dva perforační otvory jsou poměrně běžné, stejně jako menší posuny zoubkování, vzácně se vyskytuje i vynechaná perforace celé jedné strany. Vzhledem k nepřesné poloze děrovacích jehel se někdy zoubkování těžko měří.
PAPÍR A BAREVNÉ ODSTÍNY
Papír je strojní, bez průsvitky, barvy bílé nebo našedlé. Podtisk stromového listu hnědý, jeho odstín však i u jednotlivých hodnot kolísá, často i dost výrazně.
VÝROBNÍ VADY
Chybných tisků je velké množství. Často se vyskytují různé černé skvrny či čárky, vynechané části obrazu, dvojitý tisk. U hodnot 2, 4, 5, 12, 25, 50, 60 a 75 kr byly hodnoty do TD vyrývány po jednotlivých ZP, a proto je zde mnoho odchylek a rozdílů velikostí tisku. U hodnot 3 fl a 4 fl se vzácně vyskytuje převrácený tisk, u některých hodnot je znám obtisk hodnotového štítku i hodnoty na rubu známky.
2. EMISE – DOTISKY Z LET 1859 – 1866
Léta 1859 až 1866 přinesla velké změny jak v oblasti politické a hospodářské, tak následně i v oblasti kolkování. Válka Rakouska proti silám francouzsko-sardinským (1859) a jeho vojenské porážky (Magenta, Solferino) znamenala pro monarchii ztrátu území (Lombardsko) a v oblasti fiskální přinesla poplatníkům válečnou přirážku. Kolkové poplatky byly zvýšeny a v dalších letech byly ještě upravovány. V roce 1862 pak vstoupila v platnost velká novela poplatkového zákona. Některé nominální hodnoty kolkových známek se uplatnily i v nových poplatkových stupnicích, jiné hodnoty ztratily smysl. Tyto změny si pochopitelně vyžádaly i tisk několika nových a zejména dotisky aktuálně potřebných hodnot kolkových známek. Tyto dotisky přes jejich značné odlišnosti přiřazujeme ke II. emisi z roku 1858, protože jejich obrazové části jsou v podstatě shodné. Také nově vydané nominální hodnoty kolkových známek převzaly úpravu buď některých zrušených nominálních hodnot, nebo nominálních hodnot tehdy existujících.
Dotisky byly často zhotovovány v časové tísni a některé hodnotové údaje kolkových známek tak byly opět zhotoveny knihtiskem. Jiné tiskové desky byly pro tyto dotisky kompletně obnoveny a zejména rytina hodnotových štítků byla tentokrát provedena zřetelněji a jasněji. U jednotlivých dotisků bylo různě měněno i chemické složení tiskových barev a k významným změnám došlo také při výrobě papíru pro kolkové známky, což se projevilo mimo jiné i v jeho různém zbarvení. Nespotřebovaný papír z jednoho období tisku byl navíc používán u části tisku v následujícím období, takže některé hodnoty téhož dotisku byly vytištěny na různých druzích papíru.
Změny poplatkových stupnic
Císařským nařízením č. 89/1859 Ř.z. byly vydány nové poplatkové stupnice (s válečnou přirážkou), takže některé dosavadní nominální hodnoty kolkových známek již nevyhovovaly. Byly však dále používány, a to tak, že nový poplatek byl zaplacen kombinací více kolkových známek. Navíc byly vydány kolkové známky 1⁄2 krejcaru (některé poplatky byly zvýšeny právě o tuto částku), 7 krejcarů a od 1.1. 1860 byla v platnosti i kolková známka 72 krejcary. Pro hodnotu 1⁄2 kr byla použita výzdoba hodnotového štítku 6 kr a doryta hodnota, pro hodnotu 7 kr byla použita výzdoba hodnotového štítku 3 kr a pro hodnotu 72 kr rovněž výzdoba hodnotového štítku 3 kr (proto je tato kolková známka rozměrově menší než hodnota 60 kr). Vzhledem ke změněným sazbám ztratily smysl kolkové známky 10 krejcarů a 4, 8, 14, 15 i 18 zlatých a od června 1859 se přestaly tisknout. Byly však dále prodávány až do spotřebování zásob a používány v kombinaci s jinými kolkovými známkami. Výjimku tvoří kolková známka 8 zlatých, která, přestože pozbyla podle nové poplatkové stupnice smysl, byla znovu vytištěna, a to na modře zbarveném papíře. Kolik kusů této kolkové známky bylo na tomto papíře vytištěno, není známo, ale těchto kolkových známek se zachovalo jen velmi malé množství, a proto patří k vzácnostem tohoto období.
Měditisk komb. s knihtiskem, řz 13 1⁄2 až 17, papír bílý, nažloutlý či modrý, bez průsvitky
Poznámka: Ačkoliv nominální hodnota 72 kr oficiálně platila až od 1.1. 1860, část nákladu byla vytištěna na staré zásobě bílého nebo nažloutlého papíru, který se používal v předchozích letech.
Novela poplatkového zákona z roku 1862 s platností od 1.1. 1863 opět zvýšila poplatkové stupnice, upravila pevné sazby a zavedla některé nové poplatky. Byl zaveden především pevný poplatek 5 krejcarů ze všech průvodních nákladních listů – při poště povozné, železniční a vodní přepravě. Od 1.3. 1864 byly znovu upraveny některé pevné poplatky (viz níže kolková známka 1 krejcar) a od 15.4. 1864 byla také nově upraveny poplatkové stupnice. V souvislosti s poslední změnou byly dány do tisku od 15.12. 1864 nové nominální hodnoty kolkových známek, a to 3, 36 a 90 kr a dále 2 1/2, 7, 15 fl. Pro hodnotu 3 kr byla použita původní kresba 3 kr C.M. po odstranění zkratky C.M., pro hodnotu 36 kr výzdoba hodnotového štítku 6 kr, pro hodnotu 90 kr použita výzdoba štítku 30 kr, pro hodnotu 2 1⁄2 fl kresba nepotřebné hodnoty 8 fl, pro 7 fl kresba nepotřebné hodnoty 14 fl a pro 15 fl kresba nepotřebné hodnoty 18 fl. Současně s vydáním těchto nových nominálních hodnot byl definitivně ukončen tisk hodnot 6, 12, 30 a 72 kr a také 8, 14, 16 a 18 fl, které pro nové poplatky nebyly zapotřebí. Bylo ponecháno na vůli těch, kteří tyto hodnoty měli v zásobách, zda kolkové známky použijí v kombinaci s jinými, nebo si je vymění. Nominální hodnoty 14, 16 a 18 fl nebyly tištěny již od roku 1859. Toto rozhodnutí však bylo zčásti revidováno a tak nominální hodnota 12 kr byla vytištěna dodatečně v prosinci 1864 a používána v kombinaci s jinými kolkovými známkami. Ostatně celé toto období je charakteristické mnoha nedůslednostmi v rozhodování kompetentních míst.
Úpravy původních rytin hodnotových štítků
Novela z roku 1862 vyvolala dvě technické úpravy tiskových desek. Vzhledem ke značnému opotřebení tiskových desek hodnot 5 a 6 krejcarů byl znovu vyryt jejich hodnotový štoček a podle něj vyrobeny nové tiskové desky a tiskové formy. Původní výzdoba hodnotového štítku byla přesně okopírována, ale hodnotové údaje byly vyryty znovu. Číslice nové hodnoty 5 kr na kolkových známkách je štíhlejší a u písmene „k“ ve zkratce „kr“ je horní ručička nápadně více odkloněna od svislice než dříve a je též delší. Číslice 6 nové hodnoty je pěkně kulatá a rovněž písmeno „k“ je upraveno obdobně jako u hodnoty 5 kr.
V důsledku obnovení tisku nominální hodnoty 12 kr (viz výše) v prosinci 1864 byl znovu vyroben štoček pro tuto hodnotu, a to tak, že původní výzdoba byla překopírována ze starého štočku, ale hodnotová číslice a zkratka měny byly vyryty nově. Rozdíl nové rytiny je patrný u číslice,,1″, kde je horní ručička delší a výraznější. V prosinci 1865 byla znovu vyryta hodnota 2 kr. Její odlišnost je patrná už podle toho, že údaj nominální hodnoty je vyryt podstatně níže, takže se téměř dotýká křížku na koruně nad hlavami orla.
Kolková známka 1 krejcar
Zákonem z 29.2. 1864 č. 20 Ř.z. (platnost od 1.3. 1864) byl snížen poplatek z průvodních nákladních listů pro železnici a říční dopravu, pokud přepravní vzdálenost nepřesahovala 5 rakouských mil, z 5 kr na 1 kr. Toto snížení se netýkalo poštovních balíkových průvodek. Také u kupeckých účtů byl snížen základní poplatek na 1 kr. Ministerstvo financí proto uložilo dvorní a státní tiskárně vyrobit pro první potřebu 1 milion 1 kr kolkových známek a do konce roku se počítalo s 2 miliony. Nakonec jich bylo vytištěno téměř 7 milionů. Kolek 1 kr určený pro úhradu 1 kr. poplatku z průvodních nákladních listů pro železniční a říční dopravu. Vzhledem k velkému časovému tlaku na výrobu a distribuci 1 kr kolkové známky bylo ponecháno na vůli tiskárny, jak bude známka vypadat, a z téhož důvodu bylo rozhodnuto ji vytisknout celou knihtiskem. Na rozdíl od tradičního kulatého hodnotového štítku byl zvolen hodnotový štítek obdélníkový. Jako výzdoba byly vyryty lokomotiva a paroloď jako symbol, že kolková známka je především určena pro poplatek z nákladních listů železniční a lodní přepravy. Návrh zpracoval Leander Rus. Obraz známky byl zhotoven jako dřevoryt, dřevorytový štoček byl pak otiskován do voskové formy, která poprášena grafitem sloužila ke galvanickému kopírování. Z měděného galvana se odlévala tisková deska. Pro podtisk stromového listu byl použita původní kresba listu hodnoty 4 fl, v níž byl vyříznut obdélníkový otvor pro hodnotový štítek a rozměr upraven pro velikost kolkové známky 1 kr.
Zoubkování
Kolkové známky na bílém, nažloutlém i modrém papíře byly expedovány s řádkovým zoubkováním 13 1⁄2 až 17, a to včetně různých kombinací. V dubnu 1864 byla vydána nová kompletní série kolkových známek na modrém papíře a pro její rozlišení od předchozích sérií bylo zvoleno Rz 12 nebo 12 1/2. V přechodném období – konec roku 1863 a začátek 1864 – bylo také použita kombinace Řz 12:13 1⁄2 nebo 13 1⁄2 :12. Tato kombinace se vyskytuje zřídka a je známa jen u hodnot 1, 5, 25, 50 kr a 1 fl.
Papír a jeho úpravy
Již v listopadu 1856 podal na ministerstvo financí do Vídně agramský finanční ředitel zprávu, že lékárník Anton Hausner z Krapiny ve Slavonsku má mořidlo na papír, kterým je možno papír napustit a zbarvit. Když se na takto zbarvený papír píše inkoustem, nelze pak inkoust běžnými prostředky odstranit, aniž se poruší zbarvení papíru. Hausner byl pozván do Vídně a na polytechnickém institutu byly provedeny zkoušky. Ukázalo se však, že některými chemickými postupy lze odstranit inkoust i zbarvení z takto napuštěného papíru a původní zbarvení papíru pak znovu obnovit. Kromě toho pracovníci institutu upozornili i na to, že kolkovou známku lze delším koupáním ve vlažné vodě smýt z listiny bez porušení inkoustu a znovu ji použít, neboť slovo, kterým je známka přepsána, se vyskytuje velmi často na začátku dokumentů. Také se ukázalo, že napuštění papíru lze poměrně dobře napodobit různými barvivy. V říjnu 1858 se proto ve vídeňské laboratoři mincovního úřadu, kde se rovněž prováděly zkoušky, sešla komise, která zhodnotila zkoušky s barvením papíru. Přizván byl i Hausner, ale výsledky byly obdobné jako v polytechnickém institutu. Hausner se ovšem nevzdal a v prosinci 1859 předal jinou napouštěcí barvu – modrou, která při chemickém odstranění inkoustového písma vykazovala žluté skvrny na papíře. Zkouškami se sice opět podařilo tyto skvrny znovu přebarvit na modro, takže poškození známky nebylo téměř viditelné, ale přesto bylo rozhodnuto ve zkouškách pokračovat a především vyzkoušet napouštění papíru různě tónovanou berlínskou modří. Po několika dílčích pokusech byly nakonec provozní zkoušky provedeny přímo v erární papírně ve Schlöglmühle, a to vmícháním barvící směsi přímo do připravené papírové hmoty. To se ukázalo jako vhodné řešení. Zkoušky rovněž prokázaly, že papírovou směs lze přímo mísit s tímto barvivem a dosáhnout různých odstínů barvy papíru podle intenzity přidané barvicí směsi. Hausner pak předal ministerstvu financí složení své barvící směsi (šlo o žlutou krevní sůl s berlínskou modří) a dostal za svůj „zlepšovák“ 1000 zlatých. Na základě dalších zkoušek pak bylo rozhodnuto, že barva podtisku stromového listu kolkové známky na modře zbarveném papíře zůstane hnědá, i když se jako vhodná ukazovala i barva červená nebo modrá (pařížská modř). Důkladně byl zkoušen měditisk, při kterém se papír vlhčí, a bylo zjištěno, že navlhčením papíru se jeho zbarvení nemění. Na modře zbarveném papíře pak byly kolkové známky poprvé vytištěny v srpnu 1859. Platnost kolkových známek na papíře bílém či nažloutlém z dřívějších tisků však nebyla zrušena. Sběratel tak může na jednom dokumentu najít pestrou směs různě zbarvených kolkových známek. Protože barvení papírové hmoty se dělalo při výrobě znovu a znovu a intenzita barvy nebyla stejná, kolkové známky téže hodnoty nalezneme ve velkém množství odstínů modré.
Koncem roku 1865 se však po vzájemné dohodě papírny a tiskárny přestal modře zbarvený papír vyrábět, neboť neposkytoval žádnou zvláštní ochranu, a pro novou, třetí emisi kolkových známek v roce 1866 měl už být použit jen papír bílý nebo nažloutlý.
Průsvitka
Od roku 1858 se používal k tisku kolkových známek II. emise papír bez průsvitky. Od 1.6. 1864 byla v erární papírně znovu zavedena výroba papíru s průsvitkou. Průsvitka se vyskytuje na archu papíru dvakrát, vždy uprostřed každého půlarchu; je složena z písmen „STEMPEL MARKEN“ vysokých 22, 24, 25 nebo 27 mm a její část lze nalézt na poměrně velké části kolkových známek. Umístění průsvitky na archu je však nepravidelné – na některém půlarchu je jedna a půl průsvitky, na některém jedna a na některém dokonce jen polovina průsvitky. Příčina této nejednotnosti spočívá v tom, že standardně vyráběný papír s průsvitkou (jehož rozměru odpovídaly i dřívější tiskové desky) začal být odlišně řezán pro tisk z nově upravených tiskových desek, neboť od roku 1864 měly být pro tisk kolkových známek nadále používány jen dvě typizované tiskové formy (TF 10 x 10 nebo TF 10 x 5).
Průsvitka užívaná od r. 1864 existuje v dvojí úpravě: uzavřený typ (nahoře), kde jsou písmena E,M,P,A,R,K a N uvnitř přerušena plnými čarami, a otevřený typ (dole), kde jsou všechna písmena uvnitř prázdná.
Kapacita tisku
Z činnosti dvorní a státní tiskárny je známo, že pro tisk kolkových známek byly k dispozici dva tiskové lisy s denní kapacitou 1000 tiskových listů. Od listopadu 1862 byl zařazen další a v roce 1863 čtvrtý a pátý lis. Ve zprávě ministerstvu financí se uvádí, že tiskárna začátkem roku 1863 denně produkuje 5000 půlarchů již při pěti tiskových lisech. Výroba odpovídala vysoké produkci některých hodnot, kdy např. objednávky kolkové známky 5 kr činily 104 000 tiskových listů, hodnot 6, 15, 30 a 50 kr (nejpoužívanější výše poplatků) 50 000 listů a hodnoty 7 kr 40 000 tiskových listů za čtvrt roku.
Kolkové známky nominální hodnoty 6 kr byly od začátku roku 1863 expedovány již výhradně z nové rytiny, u hodnoty 5 kr se expedoval tisk společně ze staré i nové rytiny, od poloviny roku 1863 se již expedovaly kolkové známky výlučně z nové rytiny.
Zajímavosti pro specialisty
Celé toto období charakterizuje množství odchylek tisku, chybných tisků, kombinací zoubkování, a je proto sběratelsky velmi atraktivní. Časté jsou nedotisky částí obrazu známky, špatné centrování ozdobného hodnotového štítku a občas se vyskytne i převrácený štítek. Zoubkování zabíhá někdy do obrazu a poměrně často chybí nejenom jeden, ale i dva či tři perforační otvory u jedné známky. Vzácněji se vyskytuje Rz 14, 14 1⁄2 a 17 a spíše výjimečně lze nalézt zcela vynechané zoubkování na jedné straně známky. Existuje rovněž řada variant z hlediska použitého papíru, přičemž nejvýraznější jsou rozdíly v barvách, resp. jejich odstínech, kde skutečně určit například světle modrý od šedomodrého je obtížné, v druhu a síle papíru či v poloze a typu průsvitek.
Základní přehled podávají specializované katalogy Rakouska, které byly v minulých letech vydány (bohužel jsou obtížně dostupné). našim sběratelům by měl pomoci katalog rakouských kolkových známek z let 1854-1918, používaných na území českých zemí, uvedený v kapitole Hodnocení.
Poštovní známky použité fiskálně
I když tato možnost oficiálně nebyla připouštěna, vyskytují se dokumenty, kde je místo kolkové známky použita známka poštovní, a to v důsledku nepozornosti úředníků nebo tam, kde dokument sloužil převážně jen pro potřeby soukromníků (např. účty). Přes jejich věcnou nesprávnost byly takové dokumenty, zřejmě s ohledem na složitost případné opravy, mlčky tolerovány. V době platnosti kolkových známek II. emise (1858-1866) platily souběžně poštovní známky čtyř různých emisí:
- emise 1858 – císařova hlava v oválu vlevo,
- emise 1860/61 – císařova hlava v oválu vpravo,
- emise 1863 – orel v oválu, Řz. 14,
- emise 1863/64 – orel v oválu, Řz. 9 1/2.
Všechny čtyři emise měly pět známek se shodnými nominálními hodnotami a barvami, a to 2 kr žlutá, 3 kr zelená (u známek II. emise navíc i 3 kr černá), 5 kr červená, 10 kr hnědá a 15 kr modrá, tj. celkem 21 známek. U všech těchto poštovních známek je přitom doloženo ve větší či menší míře i jejich použití na fiskálních dokumentech ve funkci kolku. Veškeré takové doklady jsou ovšem velmi vzácné a hledané. Ještě vzácnější jsou pak smíšené frankatury kolků a poštovních známek použitých ve funkci kolku. Zcela výjimečně se vyskytují rovněž poštovní celistvosti frankované kolky II. emise. Takto vyplacené celistvosti však nebyly tolerovány a správně měly být zatíženy doplatným; v opačném případě pouze ušly pozornosti poštovních zaměstnanců.