5. emise 1875
Když se nepodařilo realizovat nový obraz kolkových známek v roce 1869 a pro emisi roku 1870 byly použity předchozí vzory kolkových známek doplněné jen rokem vydání, ministerstvo financí trvalo na urychlení prací na nové emisi.
V roce 1875 byla vydána nová , 5. emise.
Od roku 1871 probíhaly zkoušky tisku z připravených rytin s portrétem císaře a byly vytištěny zkusmé tisky s podtiskem v různých barvách. Jakmile zkusmé tisky odpovídaly představám budoucí emise, dvorní a státní tiskárna započala s přípravou tiskových desek. Náklady na jejich výrobu byly poměrně vysoké, neboť již nešlo o pouhou adaptaci dřívějších tiskových desek, ale o výrobu desek zcela nových. Náklady však byly sníženy o to, že část prací byla již dříve provedena a zaplacena. Přesto se počítalo s nákladem asi 3500 zlatých na výrobu matric a nových tiskových desek.
Rytina hlavy císaře byla hotova od roku 1869 ve třech velikostech- pro krejcarové hodnoty, pro zlatkové hodnoty a pro kalendářní kolek. Byla použita beze změn. Nově byla připravena rytina pro hodnotový štítek umí těný pod medailonem hlavy císaře a upravena rytina ozdobného rámečku kolem medailonu. Zhotovení hodnotového štítku vyšlo celkem levně, 30 kusů desek po 6 zlatých, tedy celkem 180 zlatých. Pak byla rytina hlavy císaře, hodnotový štítek a ozdobný rámeček sjednoceny do jedné matrice. Z originální tiskové desky byly vyrobeny kopie pro vlastní tisk a uspořádány do tiskových forem. Měditiskový obraz byl tištěn černou barvou. Podtisk již nemá podobu stromového listu, ale stylizovaných hvězdiček. Opakuje se v něm negativně nominální hodnota kolku a rok vydání 1875. Tištěn byl knihtiskem. V podtisku byl vyříznut ovál pro medailon císaře a rovněž obdélníček pro hodnotový štítek. U krejcarových hodnot byl podtisk tištěn barvou šedozelenou, která byla míchána z indigové modře a zinkové žlutě, u zlatkových hodnot podtisk barvou karmínovou. Vyskytuje se mnoho barevných odstínů. Jako dva, odlišné, jsou šedomodrý a šedozelený u krejcarových hodnot a světle červený a karmínový u zlatkových hodnot, samozřejmostí jsou odstíny mezi nimi.
Tiskové formy byly u krejcarových i zlatkových hodnot zhotoveny po 50 kusech známek (5 řad po 10 kusech). Protože jsou však kolkové známky krejcarové menší než zlatkové, bylo potřeba přizpůsobit i rozměr papíru tak, aby se neplýtvalo. Papír byl objednán v papírně ve Schlöglmühle, a to v rolích širokých 11 palců. Pro krejcarové hodnoty se role řezala po 9 1⁄2 pal- cích, pro zlatkové hodnoty po 12 1/2 palcích. Průsvitka tvořená písmeny STEMPEL-MARKEN“ byla umístěna uprostřed podélné osy pásu. Zpočátku mají písmena výšku 24 mm, později, po úpravě egutéru 25, nebo 27 mm. Protože se nominální hodnota kolku vyskytuje jak na obraze tištěném měditiskem, tak na knihtiskovém podtisku, vyskytují se zajímavá chybotisky. Pokud pro tisk podtisku byla použita nesprávná deska, a to se několikráte stalo, nalezneme jinou nominální hodnotu na obraze kolku a jinou v podtisku. Tyto chybotisky jsou ovšem vzácné. Jinak nalézáme běžně odchylky v soutisku obrazu a podtisku, neboť tisk nebyl mnohdy prováděn příliš pečlivě.
Ú této emise bylo poprvé zachyceno falšování kolkových známek. Falzifikátor se zaměřil na nejvyšší hodnotu 20 zlatých. Padělky byly vytištěny litograficky, zřejmě s využitím posledních poznatků přenosu obrazu fotograficky na litografickou desku, neboť i obraz hlavy císaře byl vcelku zdařilý. Padělky se vyskytly ve Štýrském Hradci a udání podal štýrský obchodník Max Tamborini. Uvedl, že mu k prodeji nabídl padělky kancelářský asistent Kirschnay ze zemského finančního úřadu ve Štýrském Hradci. Padělky tak byly včas zachyceny a litografická deska zničena. O tom, jak byl Kirschnay po- trestán, se nic neuvádí. Padělky vedly ministerstvo financí k tomu, aby podporovalo další práce na zvýšení bezpečnosti kolkových známek. Znovu potvrdilo své dřívější rozhodnutí, že nové emise budou vydávány co nejčastěji, aby se omezila možnost falšování. Definitivně také bylo rozhodnuto, že se tiskárna již nikdy nevrátí k obrazu známek používaných až do emise roku 1870. Všechny originální desky obrazů kolkových známek používaných až do emise 1870 byly znehodnoceny proděravěním a většina z nich předána státní mincovně k roztavení. Knihtiskové desky podtisků ve formě stromového listu byly uschovány.
Měditisk (medailon hlavy císaře a ozdobný rámeček) kombinovaný s knihtiskem (stylizované hvězdičky). Papír bílý nebo nažloutlý, průsvitka ,,STEMPEL-MARKEN“. Rz 9, 9 1⁄2, 10 až 12, od prosince 1875 i 12 1⁄2 nebo 13. TF u všech nominálních hodnot 5 x 10 (5 řad po 10 zn.). Rozměry krejcarových hodnot 21 x 38 mm, zlatkových hodnot 26 x 47 mm.
Méně časté je zoubkování 9, 91⁄2, 11, 12 1/2. Vyskytují se kolkové známky s vynechaným zoubkováním po celé jedné svislé straně. Asi 40 % známek je s částí některého písmena průsvitky, celé jedno písmeno průsvitky na známce je cca u 20 % známek. Odchylky od uvedených rozměrů obrazu kolkových známek jsou + – 1 mm.
Vzácně se vyskytují i kolkové známky bez zoubkování – stříhané. Jde o zkušební tisky, které byly provedeny ve stejné barevné úpravě. Odstínů barev je velké množství, rovněž tak nepřesností v soutisku.
Vyskytují i některé chybotisky. Nejvýznamnější jsou vynechané letopočty, nebo rozdílné nominální hodnoty uvedené na podtisku a v hodnotovém štítku téže kolkové známky.
