3. emise 1866 včetně dotisků

Tak jako všude, kde jde o peníze, se objeví podvod. Také to se týkalo kolkových známek, kde vzniklo podezření z falzifikátu některých hodnot kolkových známek jejich úpravou – z hdnot 7, 10 a 15 kr se přetiskem staly hodnoty 50,72 a 75 kr. Ministerstvo financí jako neúměrně drahou záležitost s vytvořením nových tiskových desek nesouhlasilo a tak se pro třetí emisi rozhodlo o doplnění stávajících desek o slovní vyjádření hodnoty. To mělo být vytištěno v půlkruhu pod zdobeným kruhovým hodnotovým štítkem. Tisk se prováděl černou barvou knihtiskm. Tím pádem se kolek tiskl na třikrát -hodnotový štítek uprostřed černou barvou měditiskem, podtisk stromového listu knihtiskem hnědou barvou a nakonec slovní hodnota knihtiskem černou barvou. Při soutisku se nepostupovalo vždy úplně přesně a proto u této emise se nalezne mnoho posunu slovního popisu vůčo středovému kruhu, připočtěme ještě možné posuny při zoubkování a máme hned možnost tvorby sbírky těchto anomálií.

Ilustrační foto, neobsahuje všechny hodnoty kolkových známek

Stejně jako u 2. emise, pojďme si projít cestu této emise.

Pro neshody s ministerstvem financí odchází v roce 1864 z ředitelského místa dvorní a státní tiskárny vrchní dvorní rada Alois Auer, rytíř z Welsbachu, který byl v jejím čele od roku 1841. Tiskárnu pozvedl na vysokou úroveň, a proto byl za zásluhy jmenován v roce 1857 dvorním radou a v roce 1860 povýšen do stavu rytířského. Ještě jako penzionovaný úředník čas od času podával svá odborná vyjádření k technické stránce tisku, a to až do své smrti v roce 1869. Dvorní a státní tiskárnu pak vedl dočasně místoředitel Karl Adam Kaltenbrunner a po dvouletém provizoriu byl 13.10. 1866 jmenován ředitelem dosavadní ředitel novin Wiener Zeitung Dr. Anton Beck.

Podnětem k vydání nové, upravené emise kolkových známek, v níž však nedošlo ke změně poplatkových stupnic, byl odhalený pokus o falšování kolkových známek v Černovcích v Bukovině. Aféra byla známa jako „Černovecké falzifikáty“. V dubnu 1865 přišlo na ministerstvo financí ve Vídni upozornění od bukovinského finančního ředitelství, že se v Černovcích u zemského úřadu vyskytly kolkové známky nominálních hodnot 50, 72 a 75 kr se zfalšovaným hodnotovým údajem. Ze zadržených falz bylo zřejmé, že byly vyrobeny z nižších hodnot, a to tak, že z kolkových známek nominálních hodnot 10, 7 a 15 kr byly odstraněny původní hodnotové číslice a nahrazeny hodnotovými číslicemi novými, tištěnými černou barvou knihtiskem nebo dokreslenými ručně. To bylo možné proto, že nominální hodnoty kolkových známek 10 a 50 kr, 7 a 72 kr, 15 a 75 kr měly stejnou výzdobu kruhového štítku. Falzifikáty se při vyšetřování zjistily také v zásobách u trafikantů a dokonce i v zásobě u zemského úřadu. V podezření z výroby falz byl místní rytec, neboť upravené hodnotové číslice byly poměrně dobře udělány. Jako iniciátor falšování byl podezírán propuštěný písař zemského úřadu. Obohacení falzifikátorů bylo kalkulováno z rozdílu nominálních hodnot. Vyšetřování se však vleklo a vinu se nakonec nikomu nepodařilo prokázat. Ministerstvo financí tento případ postavil před nutnost podobné falšování znemožnit. Návrh na zcela nový obraz kolkových známek byl ihned zamítnut, protože na nákladnější změnu nebyly peníze a celé přepracování obrazu kolkových známek by znamenalo nejméně rok práce. Nakonec bylo rozhodnuto doplnit každou nominální číselnou krejcarovou hodnotu slovně. Výjimku tvořila kolková známka 1 kr, protože se nepodobala žádné jiné hodnotě. U zlatkových hodnot nebylo tohoto opatření třeba, neboť tam každá hodnota měla svůj jedinečný obraz. Slovní vyjádření nominální hodnoty mělo být vytištěno v půlkruhu pod zdobeným kruhovým hodnotovým štítkem. Tisk byl proveden knihtiskem, černou barvou. Tisklo se tedy natřikrát – hodnotový štítek měditiskem černou barvou, podtisk stromového listu knihtiskem hnědou barvou a nakonec slovní hodnota knihtiskem černou barvou. Při soutisku se nepostupovalo vždy zcela pečlivě, a tak sběratel nalezne množství posunů slovní legendy vůči středovému kruhovému štítku . Protože však slovní vyjádření nominálních hodnot je nestejně dlouhé, bylo upraveno do půlkruhu pod hodnotovým štítkem u každé nominální hodnoty tak, aby se na známku vešlo. Z téhož důvodu je také u různých hodnot použito odlišných typů písma nebo různých rozestupů písmen. Pro výrobu tiskových desek byla legenda zhotovena z tiskové sazby, a to tolikrát, kolikrát je na tiskové desce kolkových známek (u krejcarových hodnot 10 x 10 známek). Z takto vyrobených tiskových desek byly odlitím vytvořeny kopie tiskových forem. Znamená to, že vlastně každá legenda může vykazovat – a mnohdy také vykazuje – rozdílnosti polohy písmen i jejich sklonu u jednotlivých kolkových známek vytištěných z jedné tiskové formy. Tisk nových krejcarových známek se slovní legendou byl nejprve proveden ještě na starý papír, který se používal pro II. emisi od roku 1864, tzn. na papír světlemodrý nebo šedomodrý.

Barevné odstíny papírů 3. emise líc
Barevné odstíny papíru 3. emise rub

Jak bylo již dříve zmíněno, dvorní a státní tiskárna v roce 1866 po vypotřebování modře zbarveného papíru znovu přistoupila k použití papíru bílého. I zde se však experimentovalo, a tak v letech 1867 až 1870 má tiskový papír různé zbarvení – od bílého přes sírově žlutý, slámově žlutý až k mléčně bílému. Zoubkování nejprve v dřívějších rozměrech – Rz 12 nebo 12 1/2, od roku 1869 pak i Rz 9, 9 1⁄2, 10 1/2, 11 a různě smíšené. Spolu s krejcarovými hodnotami III. emise byly dál dotiskovány zlatkové hodnoty II. emise se stejnou kresbou, zoubkováním, papírem atd., jako má 4. vydání z r. 1864.

Pro použití poštovních známek jako kolků, resp. kolků jako známek v období platnosti III. emise platí obecně totéž co u předešlých emisí. Na fiskálních dokumentech se ve funkci kolků objevují především známky VI. emise (1867/74 – císařova hlava v kruhu). Doloženy jsou hrubý i jemný tisk hodnot 2 kr žlutá, 3 kr zelená, 5 kr červená, 10 kr modrá a 15 kr hnědá. Výskyt je spíše ojedinělý. Ještě vzácnější je výskyt fiskálních dokumentů se známkami IV. a V. emise (Orlice v oválu – Řz 14 a 9 1⁄2). Zcela mimořádné jsou smíšené frankatury poštovních známek a kolků III. emise. I když jde o použití neoficiální, jsou tyto dokumenty hledané a vysoce ceněné. Je třeba však upozornit na to, že takovéto dokumenty jsou často zfalšovány, a tak by se sběratel měl přinejmenším přesvědčit, zda příslušný poplatek vyjádřený poštovní známkou alespoň odpovídá platné poplatkové stupnici.

Vzácně se mohou vyskytovat i poštovní celistvosti vyplacené místo známkami kolky III. emise. Toto použití nebylo povoleno ani tolerováno, a případné celistvosti mohly projít poštovním provozem jen díky nepozornosti zaměstnanců pošty. Také zde se vyskytuje velké množství padělků.

Ještě jedna zajímavá událost z období tisku známek III. kolkové emise je hodna zmínky. V druhé polovině šedesátých let minulého století vyvíjeli podnikatelé silný tlak na to, aby státní podniky přešly do soukromých rukou. To se týkalo i dosud státní papírny ve Schlöglmühle. V době provizorního vedení dvorní a státní tiskárny se také uvolnily vztahy mezi tiskárnou a papírnou a situace dospěla tak daleko, že ministerstvo financí uvažovalo o prodeji papírny. Prodej také nakonec ministerstvo 20.6. 1868 schválilo. O koupi se ucházeli bratři Waisnixové, majitelé papíren v Reichenau, a nabídli 500 000 zlatých. Tato nabídka se zdála nízká. Nakonec byla vytvořena c.k. privilegovaná akciová společnost Schlöglmühl (místo dřívějšího názvu Schlöglmühle) a té byla papírna 1.6. 1869 prodána za 700 000 zlatých; k tomu ještě byla připočtena částka 100 000 zlatých za zbylý papír a hadry. Kupní smlouva zavazovala akciovou společnost k dodávce papíru do dvorní a státní tiskárny ještě po dobu nejméně pěti let s tím, že ceny budou čtvrtletně upřesňovány. Kvalita vyráběného papíru pro tisk kolkových známek pak podléhala kontrole dohlížejícího komisaře.

Všechny dosud uváděné kolkové známky – tedy kolky I. až III. emise – platily na celém území pozdější Česko-slovenské republiky, tzn. jak v Čechách a na Moravě, tak i ve Slezsku, na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině. Počínaje IV. emisí z roku 1870 platily kolkové známky jen na území Čech, Moravy a Slezska. Na území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny platily od 1.8. 1868 kolkové známky uherské.