4. emise 1870

Příprava IV. emise kolkových známek

Stálým předmětem úvah jak ministerstva financí, tak dvorní a státní tiskárny byla možnost zneužití kolkových známek. Toto zneužití v neprospěch státních financí spočívalo jednak ve falšování známek, jednak v možnosti jejich opětovného použití. Jednou použitá kolková známka mohla být z listiny smyta a použita znovu především proto, že známku znehodnocenou přepsáním částí textu listiny bylo možno úspěšně začlenit do nové listiny. Přepsání se provádělo obvykle některým z úvodních slov listiny a tato úvodní slova se velice často na listinách opakovala. Proti falšování kolkových známek se hledala cesta ve složitosti kolkového obrazu i v několikerém opakování nominální hodnoty na známce. Proti opětovnému použití kolkové známky bylo navrhováno využít chemických vlastností některých barev, které by se při smytí známky z listiny změnily, používat vícedílné kolkové známky a poslední z návrhů spočíval v tom, aby se ornamentální barevný podtisk tiskl do lepu známky. Při odlepení známky by se lep rozpustil, s ním i podtisk a na kolkové známce by zbyl jen obraz kolku. Známka bez podtisku by byla zřetelně poškozena. Všechny možnosti zvýšení bezpečnosti kolkových známek měly být zkoušeny při přípravě čtvrté emise. V lednu 1868 předložil vídeňský továrník módního zboží Karl Schipper ministerstvu financí návrh na kolkovou známku s kuponem. Kolem známky byly tři kupony: vlevo, vpravo a dole. Na kuponech mělo být vepsáno datum použití známky, a to tak, že měsíc by byl na kuponu vlevo, den na kuponu vpravo a rok na kuponu dole. Takto označená kolková známka by se špatně smývala a datum by se velice těžko přepisovalo. Pro složitost výroby velkého množství kolkových známek byl však návrh zamítnut, i když v určité úpravě byl později použit u šekových formulářů. S návrhem tisknout podtisk do lepu známky přišli pracovníci dvorní a státní tiskárny faktor Franz Höhnhold, tiskaři Karl Neberreiter a W. Fickert. Dokonce návrh realizovali na několika zkusmých tiscích, a to tak, že na líci známky byla provedena gilošovaná výzdoba v barvě červené a natištěna nominální hodnota 2 krejcary v barvě černé. Na rubu známky byl natištěn ve slabé vrstvě lepu černý c.k. orel. Návrh ani zkusmý tisk však nevzbudil velký zájem, a tak od dalších zkoušek upustili.

Nicméně návrh tiskařů zcela nezapadl a Dr. Nejedly, zaměstnanec tiskárny, který se zabýval výrobou lepu známek, jej dále zkoumal. V té době se na lep kolkových známek používal kvalitní klih, který se dal nanášet na papír strojně válcem bez ruční práce. Dr. Nejedly zkoumal různé druhy lepu v chemické laboratoři prof. Kletzinského, zvláště ve vztahu k druhu papíru a odolnosti lepu vůči smytí známky. Pro své pokusy používal velmi tenký, průsvitný papír, kterým by podtisk na rubu byl viditelný i z lícní strany známky. Nanesl velmi tenkou vrstvu lepu na rub známky, do této vrstvy natiskl podtiskový vzor, pak na líc známky natiskl obraz kolku a nakonec na rub nanesl druhou, silnější vrstvu lepu, kterou se známka na papír lepila. Při smytí známky z listiny se silnější vrstva lepu měla rozpustit a podtisk ve slabé vrstvě lepu měl zůstat na listině jako obtisk. Pokusy však nepřinášely dobré výsledky.

V té době ministerstvo financí již vážně uvažovalo o podstatné změně obrazu kolkových známek. K nové emisi kolkových známek, která se plánovala na rok 1869, k dvacátému výročí korunovace císaře, měly být vydány kolkové známky s portrétem Františka Josefa I.

V červenci 1868 císař svolil k návštěvě fotografického ateliéru, aby kde se nechal vyfotografovat. Podle fotografie pak obraz císaře nakreslil a ve zmenšené podobě vyryl do měděného štočku profesor rytectví na umělecké akademii ve Vídni Louis Jacoby. Kolem portrétu císaře mělo být na kolkové známce zdobení s příslušnými nominálními údaji. Kolkové známky měly být tištěny jen ve dvou velikostech – jedna velikosti krejcarové, druhá zlatkové známky. Návrh zdobení kolem hlavy císaře nakreslil kreslíř J. Laufberger a na samostatný štoček pak opět vyryl prof. Jacoby. Štočky byly rozmnoženy galvanickou cestou tak, aby bylo možno sestavit matrici tiskové desky. Vzhledem k náročnosti rytin však bylo nutno udělat na matrici množství retuší, které opět provedl prof. Jacoby. Za rytinu portrétu dostal prof. Jacoby 300 zlatých, za rytinu zdobení a retuše pak dalších 100 zlatých. Výsledný obraz kolkové známky se velmi podobá kolkové známce pozdější emise z roku 1875.

Zkušební tisky se prováděly na různé druhy papíru a počítalo se i s objednávkou nového, dvoubarevného tiskového stroje od firmy König a Bauer. Papír středně silný i slabý průsvitný dodala papírna ve Schlöglmühle. Na průsvitný papír se na rub do tenkého lepu tiskl podtisk modrých hvězdicovitých ornamentů. Na silnějším papíru se podtisk tiskl na líc známky. Pro vyzkoušení různých druhů papíru byl objednán také kancelářský papír z papírny Gustava Reedera a spol. z Maršova nad Úpou v Čechách.

Papírna ve Schlöglmühle dodala rovněž papír se strojně naneseným lepem. Na ten se ovšem nedalo tisknout měditiskem, neboť při tomto druhu tisku je třeba papír vlhčit. Proto byl zhotoven dřevěný štoček, na který byla rytina z měděného štočku okopírována, a byly provedeny i zkoušky knihtiskem.

V dubnu 1869 předložila tiskárna ministerstvu financí různé zkušební tisky nových návrhů kolkových známek s portrétem císaře. V diskusi, která se točila především kolem tisku na rubu známky do lepu, bylo vzneseno mnoho námitek a byla ustavena komise, která měla vše posoudit. Vzhledem k tomu, že by bylo velmi obtížné do výročí korunovace stihnout celou přípravu tisku a pak ještě vlastní tisk alespoň nejnutnějšího počtu kolkových známek, bylo rozhodnuto emisi s novým obrazem kolkových známek odložit.